Kdybychom se my ženy trochu více zamysleli, nedělalo by nám problém kdykoliv si vzpomenout na jakýkoliv datum včetně dne prvního polibku, první zamilované esemesky, první společné dovolené … To naše polovičky ne. Data, dokonce ani ty nejdůležitější, nedrží v hlavě déle než včerejší předpověď počasí. Výročí svatby? Narozeniny? Svátek? Naše, našich dětí a nedej Bože ještě i tchýně … To je, jako kdybychom od nich dvacet let po opuštění školních lavic žádaly absolvovat maturitu z dějepisu.
Možná znáte ten zlomyslný vtip, kde lékař nabízí pacientovi transplantaci mozku, mužského za 25 tisíc eur, ženského za tisícovku. Pacient neovládne zvědavost a hned se škodolibě ptá, proč je mužský mozek 25krát cennější. Lékař se však jen shovívavě usměje a říká: Cena ženských mozků je nižší, protože na rozdíl od mužských byly již používány …
Jako prostředek na popíchnutí našich milovaných to obstojí, ale jako vysvětlení záhady zapomínání dat ne. Ta je podle vědců jiná. Ženy mají totiž mnohem větší tu část mozku, která je zodpovědná za vytváření paměťových stop. Navíc při myšlení používáme zkratky, což nám na jedné straně umožňuje rychlejší myslet, ale na druhé zejména spojovat, což je podle mužů nespojitelné – takže z obyčejného zapomínání na výročí svatby či přehlédnutí mezinárodního dne žen v kalendáři mrknutím oka například vyčteme, že náš vztah se řítí do krize, ne-li přímo ke konci. Jasně, páni, můžete se nám smát, převracet oči a nechápavě kroutit hlavou, nebo můžete tomu všemu předejít. To, že jste zapomněli na tchýnin svátek, vám odpustíme, narozeniny vlastních dětí připomeneme, svátek a všechny ostatní svátky jsou v kalendáři, takže vlastně až tak mnoho nechceme – pouze dvě data – svatby a našeho narození. To by se dalo zapamatovat, či ne?
