Testování na Covid 19 se stává běžnou součástí našich životů, ať již to indikované lékařem nebo to preventivní. Alespoň u těch zodpovědných tomu tak je.
Podzim a zima přejí respiračním onemocněním všeho druhu. Někteří v podstatě nonstop posmrkávají a pokašlávají. Svého času většina z nás tyto projevy přecházela a normálně s nimi chodila do práce a mezi lidi. Koronavirová pandemie však tyto zažité zvyklosti změnila. Jakmile nám začne téct z nosu, běžíme do lékárny pro antigenní test. „Co kdyby,“ říkáme si. Má to ale vůbec smysl, když se o antigenních testech říká, že mají malou citlivost a některé pozitivity neodhalí?
Citlivost antigenních testů
Odborníci citlivost antigenních testů uvádějí v rozmezí padesáti a sedmdesáti procent. V příbalových letácích je přitom uváděna citlivost bez pěti procent stoprocentní. Napadne vás tak, jak to je vůbec možné? Problematické jsou studie, v rámci nichž se účinnost antigenních testů zjišťovala na jedincích s příznaky onemocnění. Tedy těmi s vysokou virovou náloží. Problém však jsou bezpříznakoví jedinci, kteří se testují v rámci plošného screeningu, například ve školách či v zaměstnání. Falešná negativita antigenních testů u bezpříznakových jedinců je bohužel častá.
Zaměřeno na způsob odběru
Jak je to možné? V tomto ohledu nejde ani o antigenní testy samotné, jako spíše o způsob odběru vzorku. Virová nálož je nejvyšší v nosohltanu následovaném oblastí v krku a nosních dírek. Nejmenší bývá v ústech, tedy ve slinách. Z toho vyplývá, že největší jistotu představuje vzorek odebraný z nosohltanu. Nejméně spolehlivé pak jsou odběry ze slin.
Ze slin, nebo z nosohltanu?
I když si tedy pořídíte velmi citlivý antigenní test, jímž ale budete testovat vzorek odebraný ze slin, výsledek může být horší než s tím s menší citlivostí, ale s použitím vzorku odebraného z nosohltanu. Co z toho vyplývá? Že antigenní testy rozhodně mají smysl, ale s použitím vhodného vzorku odebranbého z místa s největší virovou náloží. Tedy ideálně nosohltanu.
