Nejzdravější volbou je bezesporu konzumace čerstvých plodů. Když ale čerstvé ovoce není po ruce, může být to sušené vhodnou náhradou. Bohužel ne vše, co se jako sušené ovoce tváří, jím skutečně je. Spotřebitelský časopis dTest porovnal 35 vzorků nejrozšířenějších značek brusinek a banánů a zjistil, že často obsahují i přidaný cukr. Ten v sušeném ovoci nemá co pohledávat. Někteří výrobci porušují předpisy tím, že ovoce napuštěné cukernatým roztokem označují jako sušené jednodruhové ovoce.
Sušené ovoce může být sladké, musí si však vystačit s vlastními přirozenými zásobami cukru. Přidávat k němu jakákoliv další sladidla předpisy zakazují. „Aby bylo sušené ovoce ještě sladší a přitažlivější, namáčí ho výrobci před sušením v cukernatém nebo sirupovém roztoku. Pod označením sušené se prodávají i proslazené výrobky, což spotřebitele klame. Takové ovoce má být podle potravinářských předpisů označeno jako proslazené ovoce,“ vysvětluje šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová a vyjmenovává konkrétní příklady: „Vysloveně nesprávné označení jsme zjistili u proslazených banánů a brusinek značky Albert, jejichž přední strana nese univerzální název sušené ovoce jednodruhové. Podobně klamavé označení jsme našli i v případě proslazené klikvy značky Diana a banánových plátků EnerBio z drogerie Rossmann.“
Brusinky přinesly řadu překvapení. Z celkového počtu 20 nakoupených vzorků brusinek se bez přislazování obešly pouhé dva – lyofilizované americké brusinky značek Valdemar Grešík a Ježkův statek. Ostatní byly slazené buď cukrem, nebo ovocnou šťávou. Nejsladšími byly Billa Cranberries whole, jejichž obal uvádí 78 g cukru na 100 g výrobku. U proslazených výrobků se ovocný podíl průměrně pohyboval okolo 60 %. V případě čistě sušených plodů byl obsah cukru nižší. „Nejvíce s brusinkami skrblil Marks & Spencer, kde etiketa hlásila pouhých 41 %. Zbytek výrobku tvořil cukr a slunečnicový olej. Ten jsme našli ve všech proslazených výrobcích, kde se používá proto, aby se ovoce neslepovalo,“ dodává Hana Hoffmannová. Za brusinky vydávají obchodníci jim příbuzné klikvy, které mají mnohem větší plody. Červené bobule až na dvě výjimky, které o přesném botanickém názvu obsažených bobulí mlčí (lifefood a Marks & Spencer), pocházely podle údajů na obalu z keříku klikvy velkoplodé.
Banány jsou k dostání v několika formách. Ta nejčastější – křupavé banánové plátky má blíž k chipsům než k sušenému ovoci. Jedná se totiž o slazené banánové lupínky, které jsou navíc smažené v kokosovém tuku. Z celkem 15 srovnávaných vzorků měly jen tři produkty 100% ovocný podíl bez oleje a sladidel. Banánové chipsy obsahovaly jen 68 % banánů. Nejnižší množství, pouhých 50 %, deklaroval výrobek Seeberger Wertvolle Snacks Bananenchips. Naopak nejovocnější lupínky se 76 % banánů nabízí značka Diana Svět oříšků. Tabulky nutričních hodnot ukázaly, že v banánových chipsech dost tuku zůstává. Jeho obsah se pohyboval od 27 do necelých 34 %, což je tučnost srovnatelná s klasickými bramborovými chipsy. Sušené a lyofilizované banány byly naproti tomu zcela „libové“, obsah tuku u nich byl maximálně 1,5 %.
[jaw_panel_box panel_title=“Rada dTestu“ message_style=“info“ ]Jak ukázalo naše srovnání, obal je potřeba důkladně prostudovat i ze zadní strany. Nejlepším vodítkem je seznam složek. U sušeného ovoce v něm nesmí být uveden žádný přidaný cukr. Nejpodobnější čerstvému ovoci jsou plody sušené mrazem, tedy lyofilizací.[/jaw_panel_box][jaw_clear]Přehled srovnávaných sušených plodů najdete na webu www.dtest.cz/clanek-6300/susene-brusinky-a-banany-cukr-v-prevleku .
